1. You and me, together IV.: New light
5. listopadu 2011 v 21:57 | Adelaine
|
You and me, together IV.
Slíbila jsem to, tak ji přidávám. Nevím, jak to s YaM je. Nejde mi psát nic a tahle povídka.. nevím, jestli do ní mám ještě tu energii a nápady. Ale pokusím se psát dál. Tahle kapitola je hodně nudná, úvodní. Není v ní žádná akce. Snad se stane zázrak a třeba se někomu bude líbit.
Třeštila mi hlava. Jakoby měla explodovat. Necítila jsem svoje myšlenky. I to jsem si těžko uvědomovala. Jakoby se mi vypařoval mozek. Ani s konečky prstů a nohama jsem na tom nebyla moc dobře. Všechno bylo těžké a brnělo.
Špatně se mi dýchalo. Jakoby mě něco stahovalo, něco uvnitř, táhlo to k sobě všechny orgány a znemožňovalo jim normálně fungovat.
,,Zabiju ho, jestli nebude v pořádku," slyšela jsem až nepříjemně silně.
,,Myslím, že je to normální. Bude v pořádku," tišil první hlas jiný, ženský a jemný. Začínalo se mi rozjasňovat. Iliana.
,,Tak proč ten hajzl zmizel?" vrčel Alex. Cítila jsem z jeho hlasu vztek.
,,To já nevím," zazněla nejistě.
Konečně ten kámen z hrudi začal mizet.
24. You and me, together III.: Surrounded by darkness
21. července 2011 v 22:44 | Adelaine Georgia Screams
|
You and me, together III.
Asi to nikomu nedochází jako mě, ale tohle je poslední kapitola třetí série You and me, together! Wou, dobré. To koukáš, co Tristo? :D Chvíli jsem se sekla, ale teď to zase jde. Jestli bude další série? Zřejmě jo. Musím vymyslet dobrý rozjezd a co nejdřív se pokusím něco sepsat, do konce července by tu mohla být první kapitola, když budeme optimističtí.
Enjoy it.
Enjoy it.
,,Moc díky, že jsi nás tu nechal přespat," usmívala jsem se přátelsky na svého otce, když jsem s Alexem stála ve dveřích. Vypadal už lépe, než včera. Vlastně vypadal o hodně lépe.
,,Jsi.. Jste tu vždycky vítání," podíval se na Alexe zvláštním pohledem a já doufala, že to znamená, že proti němu nic nemá a respektuje ho. Alex jen kývnul děkovně hlavou.
,,Slunce za chvíli vyjde. Měli by jste si pospíšit," řekl.
,,Jo," přikývla jsem. ,,Řekni Patrickovi, že se brzo vrátíme.." prohodila jsem ještě, když jsem se otáčela a pak už šla s Alexem po boku dolů ze schodů. Držel mě za ruku a já cítila, že je mu dobře, byl teď sytý a snad i šťastný.
,,Vypadá to, že se mu líbíš," oznámila jsem spokojeně.
Měkce se na mě usmál. ,,To jsem rád."
,,Pořád souhlasíš s tím Reitou?" zeptala jsem se.
,,Já.. víš, co si o tom myslím. Ale.. podle toho, co ti řekne a co řekne mě. Jen mě s ním nech chvíli promluvit, ať vidím, komu svěřuju tělo svojí milovaný osoby," políbil mě trochu hořce na tvář. ,,A jestli bude všechno dobrý.. tak stejně nemám na vybranou," vydechl.
,,Děkuju ti. Vážím si toho," stiskla jsem jeho ruku. Přikývnul.
23. You and me, together III.: Surrounded by darkness
13. července 2011 v 11:24 | Adelaine Georgia Screams
|
You and me, together III.
,,Tak co?" zeptala jsem se tiše, když zase otevřel oči. Na chvíli je sklopil a ještě si v hlavě přehrával moje vzpomínky. Potom je zvednul a upřel do těch mých.
,,Já.. ti nevím.." zašeptal a tvářil se zmateně. V jeho očích jsem ale něco viděla, něco, co mi říkalo, že nad tím vážně přemýšlí, že už má jiný názor. Musela jsem se pousmát. ,,Nechci, aby do tebe vstoupil. Nelíbí se mi to. Je to nebezpečné," pokračoval dál váhavým tónem.
,,Nic se mi nestane," pohladila jsem ho po rameni a byla ráda, že změnil názor.
,,Ostatní to nedovolí. Nedovolí v našem světě dalšího démona. Ty víš, že ostatní bytosti to poznají, vycítí, že není jen člověk. A když bude mít ten kámen Patrick nebude se mít čím krýt. Já jen přemýšlím realisticky Adelain, to nemůže vyjít.."
Sklopila jsem oči.
,,Ale musí. Prostě to nějak dokážeme. Musíme."
,,Dobře," vydechl. ,,Ale.. ale musíš mě nechat s ním promluvit. Nejdřív s ním promluvíš ty a pak já. Řeknu mu pravidla a jestli je nebude chtít dodržet, klidně jen jedno, tak končím, rozumíš?" podíval se na mě skoro přísně. Moc jsme na to nedbala a rychle mu dala polibek.
,,Děkuju!" stiskla jsem ho.
Alex se usmál.
,,Jak dlouho tu zůstaneme?" lehla jsem si zase na záda a zahleděla se do stropu.
,,Jak dlouho budeš chtít."
,,Než vyjde slunce měli bychom se vrátit do Era, abychom měli ten kámen pro Patricka co nejdřív. Nechci, aby se mu ještě něco stalo. Cokoliv," řekla jsem tiše. Už jsem ho nechtěla vidět trpět. Nezasloužil si to. Nikdo. Asi Reita si nezasloužil trpět tam v tom pekle.
